Zima. Sezóna saunování. Chodíte? Já miluju. Navíc mě teď moje holka učí saunové turistice – jezdit vlakem do jiných měst a místo kavárny zajít spíš do sauny. A pak do nádražky na pivo.
Nejkrásnější saunu jsem zatím viděl v Budějicích, na plovárně. Projektoval ji Bohumil Böhm v roce 1958. Má to tam genius loci. Podobně jsem se cítil před lety v hammamu, uprostřed mediny marockého Fezu.
Prý nás čeká ještě lepší zážitek v Prachaticích a v Hradci Králové.
Dovolím si generalizovat a shrnout mé saunové zážitky do tří druhů:
1. Ochozy kultivovanosti
2. Hnízda hrubiánů
3. Lidová ho:spa
Asi byste to chtěli dovysvětlit, co?
1. Ochozy jsou plné lidí, kteří znají saunové desatero, jako když bičem mrská. A když se na ochoze objeví někdo, kdo jej nerespektuje – společenství ho rychle doučí, byť často s laskavostí.
2. Hnízda jsou často spojené s bazénem či výřivkou, tudíž se za vstup neplatí extra. Je tedy úplně běžné, že tam lidí vcházejí v žabkách a v plavkách, hlasitě si povídají, prostěradlo mají max doma na posteli, natož aby jim měli podloženy i nohy… „Tak si snad aspoň sundáte ty žabky, ne?“ zeptal se pejorativně sedmdesátník v saunovací čepici mladíka v plavkách, který stoupal až na vrchní příčky v plzeňské sauně při Lochotinském bazénu.
Jednou jsem na Olešné u Frýdku-Místku, v 11 dopo, potkal dva alfa-manažery. Hlasitě si chválili, jaký mají auta a jak je každý rok točí. Měli byste vidět, jak se kroutili, když je jeden subtilní hoch poprosil, aby respektovali ostatní.
3. Nenechte se zmýlit, zdá se že ho:spa je to samý jako hnízdo, je tam jistý průnik, ale ho:spa je roztomilá. Očekávání jsou na nule. Je tam jakýsi klid z toho, že si to vůbec na nic nehraje.
Jako v Konstaninkách, kde se tehdy sešla místní prodavčka a chlapi z lesa, probíralo se, kdo se v obci nedávno oběsil a kudy běželo nekonečné stádo jelenů sika.
