mám na tebe spešl prosbu & dotaz...” napsal mi 26. 11. 2014 můj kamarád Adam. „Naučmese nám roste do krásy, rozšiřujeme tedy tým a já k sobě hledám člověka, který by mi pomáhal s komunikací… Četl jsem si pár našich mailů, které jsme si psali, a líbí se mi styl, jakým píšeš…”
Že mi tenhle kluk z vedlejší vesnice právě nabídl dream job, ve kterém zůstanu dalších 7 parádních let, to jsem v tu chvíli netušila. A dokonce zvažovala, že odmítnu, páč komunikace s cizíma lidma přece není nic pro mě. Ale nakonec jsem naštěstí vzala rozum do hrsti a nabídku přijala. Uf 💚
Ale jak už to tak bývá, sedmý rok je kritický. Tohle prokletí se nevyhlo ani mému vztahu s Naučmese 💔 Zjistila jsem, že mnohem raději než u mailu trávím čas s foťákem na krku, a po dloooouhém přemýšlení usoudila, že nejférovější bude, když se naše cesty rozejdou a zůstaneme pouze dobrými přáteli, kteří se vídají jen tu a tam, třeba na Čajích o šesté či festivalech 😉
Odcházím ale s klidným srdcem, protože se mi podařil závěrečný majstrštyk! Našla jsem za sebe do týmu skvělou náhradu – mou kamarádku Nelu, která je zrovna taky na životní křižovatce – sebrala odvahu a dala vale ubíjející práci v korporátu 👏
Tak nám oběma (a všem ostatním, kteří se vrhají do nové životní etapy) prosím držte palce – ať na těch volných nohách a neprobádaných cestách zakopáváme co nejméně 🙏
|